Malíř a hudebník Daniel Vlček propojuje světy zvuku a vizuálního umění a zkoumá, jak digitální doba přetváří naše vnímání obou těchto oblastí. Jeho tvorba vychází z tradice české geometrické abstrakce 60. a 70. let 20. století, ale jde daleko za její hranice. Malbu pojímá jako akt překladu hudebních principů do vizuální podoby. Charakteristickými rysy jeho děl jsou složité geometrické struktury, kruhové motivy a hypnotické vzory, které připomínají optické moiré efekty. Tyto prvky fungují jako vizuální ekvivalent binaurálních tónů, které diváky vtahují do lehkého transu, kde se zrak stává kanálem pro přímou mentální stimulaci.

Ústředním tématem Vlčkovy tvorby je vizualizace neviditelného — odhalování skrytých propojení mezi průmyslem a přírodou, technologií a biologií. Zaměřuje se na dekonstrukci abstraktního jazyka a hojně čerpá z estetiky vědeckých a technických ilustrací, aby zpochybnil tradiční pojetí umění a vědy.

V posledních letech se Vlček obrátil ke složitým systémům přírodního světa, zejména ke komplexním sítím mycelií a mikroorganismů, a zkoumá jejich zásadní ekologický a planetární význam. Pro Vlčka však není ekologie pouze vizuální, ale také akustická. Terénní nahrávky, které pořizuje, často tvoří počátek jeho uměleckého procesu. Tyto zvuky přírody a prostředí se stávají základem pro jeho zvukové kompozice, které se prolínají s jeho vizuální tvorbou. Jeho díla se tak vyvinula v technospirituální artefakty rezonující se současnými ekologickými myšlenkami a nabízejí meditaci o symbióze mezi člověkem, přírodou a technologií. Vizuální tvorbu často doprovází zvukové instalace a hudební kompozice, které dotváří smyslové prostředí, v němž se hranice mezi zvukem, obrazem a myšlenkou rozpouštějí. Prostřednictvím této syntézy nás Vlček zve k transformačnímu zkoumání neviditelných sil, které formují náš svět.