V mezidisciplinární výstavě Confluence se umělecké hlasy z několika oblastí prolínají jako proudy vody na pozadí vědeckých poznatků o benátské laguně. Původní interpretace soužití lidí, živé i neživé přírody a především jejich vztahů – vyvíjejících se a proměňujících v interakci v čase a prostoru – se odráží v kolektivním sdělení účastníků. Umělci se v těchto nových formách spolupráce mezi uměním, vědou a ochranou přírody podílejí na řešení environmentálních otázek prizmatem umění. Cílem projektu není poukazovat na negativní dopady lidské činnosti – naopak, zdůrazňuje pozitivní adaptační schopnost přírody. Předávané poselství není aktivistické, nýbrž hluboce etické.

Primárním impulsem pro výstavu byl experimentální video dokument vizuálního umělce a hudebníka Daniela Vlčka, který se zabývá Metaforickým ostrovem, jenž si vytvořil vlastní ekosystém jako reakci na lidskou technickou stavbu. Spolu s biologem Giovannim Cecconim, který se podílel na výstavbě systému Mose chránícího město před sezónními záplavami „acqua alta“, se Vlček vydal do benátské laguny, aby tento projekt zmapoval.

Kromě Vlčka se do unikátní instalace zapojili také vizuální umělkyně Romana Drdová, sklář Matyas Pavlik, skladatelka a hudebnice Beata Hlavenková a filosof a planetolog Lukáš Likavčan ve spolupráci s přední rytečkou skla Pavlínou Čambalovou. Významná není jen konečná podoba, ale i tvůrčí proces tohoto dynamického a vyvíjejícího se projektu. Ten odráží rozmanitost různých osobností s odlišnými uměleckými přístupy, přičemž podporuje úzkou spolupráci a kolektivní zodpovědnost. Tvůrci díky své invenci a vzájemné komunikaci přispívají ke každé fázi procesu, od koncepce a výroby objektů až po jejich prezentaci. Výsledkem budou mezidisciplinární přesahy v podobě multimediální instalace a živé performance.

Díky mezinárodnímu kontextu a bohatým zkušenostem umělců přinese společné poselství jedinečnou interpretaci tématu na místě, které nese historický odkaz ve všech oblastech umění. Pro vizuální umělce, kteří obvykle pracují v jiných médiích, se sklo stává příležitostí pro novou zkušenost, a zároveň je nepochybně – historicky i současně – úzce spjato jak s Benátkami, tak s Českou republikou. Sklo jako materiál může symbolizovat křehkost výše zmíněných vztahů, ale zároveň plně vyhovuje specifickým uměleckým záměrům.