Terminate Sleep Mode : Dan Vlcek

Terminate Sleep Mode / Ukončit režim spánku

20. 10. — 8. 12. 2017
Galerie města Třince
Curator: Jiří Ptáček

#black #shadesofblue #moire #binauralbeats #blacknoise #silence #relaxation #contemplative #catastrophe #technoritual #paintingsound #vinylpainting #postdigitalpainting #czechpainter #prague #trinec #blacksteel

Malíř Daniel Vlček už před nějakým časem dospěl k víceméně tradičnímu pojetí obrazu jako geometrické struktury z kruhových motivů na ploše klasického závěsného obrazu. Není proto od věci hned zkraje připomenout, že obdobně jako „o jeden život starší“ umělec Milan Grygar přistupuje Vlček k malbě také jako k transpozici zvukových a hudebních principů a postupů. V jeho centru zájmu se ovšem ocitá zkušenost s elektronickou hudbou digitální doby. Toto základní východisko ho pak táhne dál — do hlubin transformujících se požadavků a očekávání, jaká od hudby máme. Například optická moaré na Vlčkových obrazech nejsou pouze vizuální obdobou binaurálního beatu, který vzniká v lidském mozku při stereo poslechu dvou fakticky samostatných frekvencí zvuku. Mají totiž také být hypnotickými obrazci, uvádějícími pozorovatele do mírného transu, nárokujícími si zrak jako kanál přímé mentální stimulace a akcelerujícími duševní a duchovní pochody. V tomto směru lze říct, že Vlček usiluje o mírné snížení náskoku, který má hudba před obrazem díky její schopnosti strhnout a podržet si nás ve své moci. Především ale o jeho obrazech / spouštěčích platí, že jsou kultivovanými galerijními bratranci esoterických léčivých obrazů a třeštivých psychedelických plachet na bednách soundsystémů. Jejich technorituální či, chceme-li, technospirituální povaha vystupuje do popředí tím více, jsou-li doprovázeny zvukovými instalacemi či autorskými audiokompozicemi. Na výstavě v Třinci jsou takové dvě. K rytmické bázi, vznikající v hlavě posluchače díky interferenci dvou extrémně nízkých zvukových frekvencí (binaural beat), Vlček přidává vlastní terénní nahrávky. Jejich poslech nás opět přesvědčuje, že nad rámec všeho, co zde již bylo napsáno, je Vlčkovou doménou senzualismus, vyhledávání a vytváření silných smyslovým podnětů.

Jiří Ptáček

//////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

Daniel Vlček has matured towards a more or less traditional interpretation of the painting as geometrical structures with circle motifs present on the classic medium of a canvas meant to hang on a wall . This development is nothing new, and therefore it is not without precedence to mention the artist Milan Grygar, “a lifetime older” than Vlček, who approached painting as a transposition of sound or music principles and approaches. In contrast to his predecessor, Vlček’s focus is influenced by his experience with electronic music of the digital age. This basic point of departure pulls him further into the depths of our ever transforming demands and expectations. For example, the optical Moiré effect present in Vlček’s paintings are not only visual illustrations of the binaural beat appearing in the human brain during stereo listening to two of the same sound frequencies. They are also hypnotic images leading the viewer into a mild trance, singling out sight as the canal through which direct mental stimulation and the acceleration of spiritual experiences pass. Along these lines one can say that Vlček strives to slightly reduce the power which music, often dominating over image, has to pull and hold one in its power. As a result his paintings/triggers are the cultivated gallery relatives of esoteric healing images and shrill, psychedelic banners strung over a sound system’s speakers. The techno-ritualistic, or perhaps techno-spiritual, nature of these images comes to the forefront even more when they are supplemented by sound installations or the author’s own audio compositions. At the current exhibition “Terminate Sleep Mode” in Třinec two such installations have been included. The rhythmic nature of these recordings forms in the listener’s minds thanks to the interference of two, extremely low sound frequencies (binaural beat). These recordings have in turn been composed from the artist’s own field recordings. Listening to these two recordings one can be convinced of the fact that, above all that has already been written here, Vlček’s domain is sensualism— the searching out of and creation of strong, sensory stimuli.